Drama v pavilonu slonů

19. května 2008 v 14:18 | zoo |  Články

Drama v pavilonu slonů

Nosorožci
Jakmile byly přestěhovány kočkovité šelmy, bylo nutné rozhodnout, co s dalšími velkými savci v dolní části zoologické zahrady. Nosorožci v té době stáli doslova na prahu povodně, a tak se začalo s jejich evakuací. Nejprve veterinář uspal samici Pongolu zvanou po domácku Betty, kterou hned naložil autojeřáb na nákladní auto. Samec Patrys celou proceduru sledoval se značnou nedůvěrou a držel se opodál. Nakonec musel být nastřelen dvakrát a pak si lehl tak nešikovně, že měl hlavu ve vodě. Proto mu ji bylo zapotřebí podložit, aby se neutopil dřív, než budou upevněny popruhy. Ani pak nedovolil svým zachráncům klidné vydechnutí, protože se v závěsu začal naklánět a vypadalo to, že se po hlavě opět zřítí. Naštěstí se tak nestalo a Patrys (jemuž chovatelé říkají po domácku Pidlis) i s Betty putovali do Afrického domu. Tam zůstali do dalšího čtvrtka, kdy opět podstoupili uspávání a naložení do beden, v nichž odcestovali na neurčitou dobu do polské zoo v Opole. Tam měli smutné zkušenosti z povodně v roce 1997, kdy byla jejich zoo zasažena vodou , jíž padlo za oběť několik velkých zvířat.

Slonice

Mezitím voda stoupala ve výběhu slona Kadíry a začala zaplavovat i vyvýšený výběh slonů. Výpadek elektřiny způsobil, že vrata slonic z pavilonu do výběhu zůstala otevřená. Právě vraty do výběhu slonic sem zřejmě vplavala hrošice Lentilka. Jak ona tak i slonice byly z neočekávané situace nervózní, a tak se stala prvořadým úkolem evakuace Gulab, Shanti a Sabi do bezpečí. Evakuace slonic začala primárně kvůli stoupající vodě. Všechny byly už neklidné, vždyť nejenže stály ve vodě a navíc jim hrozil hroch, s nímž se nikdy dříve nesetkaly, ale ještě k tomu byl narušen jejich obvyklý denní rituál. Místo klidného odpočinku byly nuceny odejít a všude kolem byla spousta cizích lidí. Gulab se rozhodla nebýt nic dlužná své tvrdohlavé povaze a vydala se do zoo. Nejprve zamířila do vody, pak se obrátila k východu a nakonec si obešla kus zahrady. Pak si dala říct a nechala se i se svými dvěma kamarádkami uvázat u blízkých stromů. Už v noci na středu dosahovala voda i sem, a tak slonice putovaly výš, před výběh pand červených. Všichni "slonaři" se u nich střídali nepřetržitě až do soboty, kdy se mohly vrátit do svého výběhu.

Kadíra

Kadíra přišel do pražské zoo ze Srí Lanky jako dar československé vládě. Bylo mu něco přes dva roky a bylo to roztomilé, chlupaté mimino. Bohužel se u něj začala už v sedmi letech projevovat nepřívětivá povaha. Tehdy poprvé napadl člověka a pak to zopakoval ještě třikrát. Nezbylo nic jiného, než vybudovat pro Kadíru zvláštní výběh i stáj a přizpůsobit režim tak, aby s ním lidé nepřišli do styku. Kadíra si svou nechuť k lidem podržel a čím byl starší, tím byl nebezpečnější. Zkusili jsme k němu pustit slonici Shanti a nejen že ji nenapadnul, zpočátku se jí dokonce tak trochu bál. Bohužel Kadíra nevěděl, co si se slonicí počít. Nikdy neměl možnost pozorovat chování ostatních slonů. Jeho kariéra zakladatele rodu narazila na další potíže. Když byly v plném proudu náročné přípravy na umělé oplodnění, zjistili veterináři, že Shanti má na děloze myoma cysty ve vaječnících a nemůže mít mládě. Následovala složitá výměna informací s jinými zoologickými zahradami a příští rok měl být Kadíra deponován do španělské zoo. Plány ale naráz zlikvidovala povodeň.
Zpočátku uvítal Kadíra vodu jako příjemné osvěžení. Studená voda ale neúprosně stoupala a se zvedající se hladinou si po mnoho hodin lámal tým odborníků hlavu, jak Kadírovi pomoci.
První varianta: Kadíru veterinář uspí a vrtulník ho vyzvedne. Narazila hned na dva problémy. Jednak by žádný vrtulník neuzvedl kolos vážící téměř 6 tun určitě šest?, jednak by si nikdo nevěděl rady, kam s agresivním slonem. V žádné české zoo neexistuje přepravní bedna tak silná, aby ji slon nerozbil. Její výroba by při tom zabrala několik dní. V českých zoo není ani k dispozici volný výběh pro sloního samce. Maximální možná doba uspání slona je navíc pouze 1,5 hodiny - příliš krátko na procedeni manipulace. Pak zvíře uhyne v důsledku sbvé vlastní ohromné váhy, která tlačí na vnitřní orgány.
Druhá varianta: pyrotechnik odstřelí kus zdi mezi oběma sloními výběhy, aby se Kadíra dostal do vyvýšeného prostoru slonic. Záměr překazila Lentilka, která se tu objevila a pro lidi by znamenala vážnou hrozbu. Byl tu i další problém: pyrotechnici byli schopni zeď odstřelit pouze za vzniku takové tlakové vlny, která by ohrozila všechna zvířata kolem. Jak ostatně ukázaly další události, nebylo by to řešení definitivní, protože i ve výběhu slonic stoupla voda o tři metry.
Třetí varianta: z vrtulníku se do výběhu spustí panely nebo ploché kontejnery a vytvoří tak pro Kadíru vyvýšený ostrov. Ani to nebylo možné realizovat, a to ze dvou důvodů. Při stoupající vodě by se tak slon dostal vlastně na volný prostor a mohl by uplavat a navíc by musel být vrtulník v takové výšce, že by rozkyv na konci dlouhého lana znemožnil strefit se do malého prostoru.
Sloni plavou trochu jako korek. Nohy spustí dolů a nechají se nést, přičemž dýchají chobotem. Vydrží tak poměrně dlouho, ovšem ve vodě teplé přes dvacet stupňů. Kadíra se ocitnul ve vodě dosahující nanejvýš deseti stupňů a s vyhlídkou na mnohahodinové nedobrovolné plavání. Navečer už byl tak unavený a zřejmě i prochladlý, že mu dělalo potíže zvednout chobot a nadechnout se. Navíc hrozilo, že ho voda prostě z výběhu, jehož zdi už dávno nebylo vidět, odplaví. Blížící se noc těžké rozhodování urychlila. V půl osmé večer jsme museli trápení zvířete i hrozbu ohrožení lidí ukončit.

Hroši

Rychle stoupající voda překvapila v pavilonu pár hrošíků liberijských, kteří jsou sice příbuznými hrochů, ale raději se zdržují na souši než ve vodě. Stejně jako oni uvízla ve vodě čtyřletá hrošice Barborka, zatímco její otec Slávek povodeň přežil.
K největší tragédii došlo v úterý večer. Voda stoupla natolik, že spojila všechny venkovní výběhy v jediné jezero. Zůstal v něm slon Kadíra, který byl večer tak vysílený a voda ho vynášela tak vysoko, že nezbylo nic jiného než mu utrpení milosrdně zkrátit a kromě toho zabránit možnosti, že agresivní samec uplave a napadne každého člověka, na nějž narazí.
Už za úplné tmy musela být zastřelena i hrošice Lentilka, která byla prakticky na volné vodě a hrozilo nebezpečí, že nepozorovaně odplave do Vltavy a někoho zraní nebo dokonce zabije.
Hrdinou povodně se stal samec Slávek. Narodil se v roce 1984 v naší zoo a je výjimečný tím, že je galantní k samicím a ohleduplný k mláďatům. Když se Lentilce narodilo mimino, nemuseli jsme Slávka oddělovat, jak bývá nezbytné v jiných zoo. Často dával své partnerce přednost na schodech do bazénu a nikdy žádnému mláděti neublížil.
Po celou dobu povodně zůstal Slávek v pavilonu a naštěstí nenašel otevřené dveře ven. Voda ho vynesla do návštěvnického prostoru a nakonec i na manipulační ochoz nad stájemi zvířat. Ve čtvrtek však Slávek zmizel. Přes usilovné a často krkolomné pátrání ho nikdo v pavilonu nenašel a všichni ho považovali za ztraceného. O to větší bylo překvapení, když dva dobrovolní záchranáři vylámali otvor v kovových dveřích na ochozu pavilonu a zjistili, že Slávek uvíznul na zcela nečekaném místě. Při velké vodě zřejmě plaval v celém prostoru pavilonu a zamířil i nad stání slonů. U stropu je tam ochoz pro personál a právě za jeho hrazením Slávek po opadnutí vody zůstal. Vypadal sice apaticky, ale když se k němu chovatelé přiblížili, rozčileně po nich vystartoval. V pátek se Slávek dostal do opačné části pavilonu, na ochoz nad bývalou expozicí nosorožců. Podařilo se mu hlavou vyrazit okno a poněkud nesvůj sledoval dění venku. Jistě mu bylo divné, kam všichni zmizeli a proč mu nikdo nedá krmení.
Ihned se začalo pracovat na jeho záchraně. Pracovní ochoz je spojený s dalšími obslužnými chodbami a vede až k oknům, z nichž se před dvěma dny Slávek rozhlížel - nad vraty do výběhu nosorožců. Pomohla nám firma IPS Skanska. Nejprve se musel sbíječkou vylámat otvor dostatečně velký pro statného hrocha. Pak dělníci připravili šikmou rampu do výběhu. Nakonec se nechal Slávek celkem ochotně přehnat chodbami a pak sešel do bezpečí. U nosorožců hostoval několik dní, protože jeho vlastní bazén popraskal a bylo potřeba ho důkladně opravit. Nosorožci nemají ve výběhu bazén, a tak Slávka kropil hadicí každý, kdo šel právě kolem. První den hroch ani nejedl, ale už v noci dokázal hbitě přešplhat hrazení mezi oběma nosorožčími výběhy a dokázat, že mu zřejmě nic vážného není. Konečně ve čtvrtek nastal ten slavný den, kdy se mohl Slávek vrátit. Hasiči mu do bazénu napustili vodu a první, co hroch udělal, bylo pořádné napití. Když hladina vody v bazénu viditelně klesla, lehnul si Slávek a blaženě se ve vodě protahoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama