Květen 2008


Fotografie povodně 2002

19. května 2008 v 14:40 | zoo |  Fotografie
Najetím na obrázek zobrazíte popis obrázku

Pomáhají nám po povodni

19. května 2008 v 14:25 | zoo |  Benefice

Pomáhají nám po povodni

Zdevastovanou zoo po povodni nám pomáhali dávat do pořádku dobrovolníci. Celkem se jich v zoo vystřídalo více než 500.
Soubor divadla Ypsilon připravil pro zaměstnance zoo nezapomenutelný večer. Věnovali jim představení Prodaná nevěsta.
Zpěvák Dan Bárta podpořil zoo morálně i finančně koncertem, který uspořádal v paláci Akropolis.
"Zvedáme hlavu!" Tak se jmenoval koncert v Lucerně. A pódiu se vystřídalo mnoho osobností z hudebního světa a výtěžek koncertu pomohl zoo při obnově po povodni.
Kmotrem … se při "Dni ABC v zoo" stal zpěvák Ivan Hlas.
Záhy po povodni vznikla půvabná knížka o osudech lachtaního samce Gastona, kterou Marek Eben slavnostně uvedl na trh při slavnosti v Africkém domě v zoo.
Každoroční předvánoční setkání sponzorů a přátel zoo se v dramatickém roce 2002 setkalo s obrovským zájmem. Do improvizovaného stanu ve výběhu žiraf přišlo více než 1500 příznivců zoologické zahrady.
Prvním mládětem roku 2003 se stala samička žirafy Rothschildovy. Její kmotr Dušan Pavlíček jí dal jméno Guinevra.
Zoologické zahradě fandí i mnoho osobností ze zdánlivě odtažitého světa komerčních aktivit. Kmotrou mládětě nosála se stala modelka Adriana Sklenaříková.
Zahájení sezony 2003 neslo název akce pořádané na podporu pražské zoo: Žlutej slon.
V Africkém domě se sešli zástupci našich významných partnerů v čele s primátorem Pavlem Bémem, aby vyjádřili svou podporu pražské zoo.
Manželé Dagmar a Václav Havlovi svým darem přispěli k obnově pražské zoo.
Významnou událostí roku se stal křest samičky lachtana jihoafrického, která se nerodila jako pohrobek slavného Gastona. Kmotrami byly chovatelky lachtanů, které jí vybraly jméno Abeba.
Zástupci sdružení obchodníků "Pařížská pro" věnovali společně zoologické zahradě více než tři sta tisíc korun.
Na obnovu zoo po povodni přispěli dárci celkovou částkou 24,4 milionu Kč.

Vydáváme...

19. května 2008 v 14:25 | zoo |  Články

Vydáváme...

Vydané publikace:
Kam plaveš, Gastone? (Vyprávění slavného lachtana) … vyšlo ve spolupráci s nakl. Práh, 96 str., pevná vazba, asi 60 bar. Fotografií a ilustrací. Kmotrem knihy byl pan Marek Eben
Pojďte s námi za zvířátky … ve spolupráci s nakl. Vašut, 64 str., asi 150 bar. Fotografií, pevná vazba, A-4. Chcete poznat zblízka zvířátka z pražské zoologické zahrady? Pokud ano, pak je tu právě pro vás kniha "Pojďte s námi za zvířátky". Seznámíte se nejen s osudy lachtanů Gastona a Jůlinky, ale i s veselými příběhy jejich méně známých kamarádů. Čeká na vás tygr Asík, žirafí samec Šimon, ježura Bodlinka či hrabáčí slečna Snuffy zvaná Pupík. A až příště navštívíte zoo v Tróji, půjdete vlastně na návštěvu ke starým známým...
ZOO PRAHA - HERBERT SLAVÍK
Tak zní název zcela ojedinělé publikace, která zaujme milovníky zvířat i fotografy. Na 165 fotografiích Herberta Slavíka se představí více než 60 druhů živočichů z pražské zoo od švábů po slony. Kniha je doplněna kulérem se zajímavými údaji o jednotlivých druzích v českém a anglickém jazyce. nechybí ani aktuální seznam sponzorů Zoo Praha.
Publikaci můžete zakoupit v zoo nebo v síti knihkupců.
Průvodce Zoo Praha - Lexikon zvířat A-Z netradičně pojatý průvodce, který vás nejen seznámí s jednotlivými druhy živočichů chovaných v pražské zoo, ale navíc vás zavede do zákulisí zoologické zahrady, přiblíží vám její historii i přírodní poměry, představ pavilony a prozradí mnoho zajímavého ze života zvířat.
Ve dvou se to lépe táhne Závěsný kalendář na rok 2004, ve formátu CD a s fotografiemi Herberta Slavíka, na kterých se představí zvířecí dvojice z pražské zoo.
Všechny tyto publikace můžete zakoupit v zoo nebo prodejních místech.

Jezdící reklama

19. května 2008 v 14:24 | zoo |  Benefice
Jezdící reklama
Řada z Vás se zajímá o možnost umístění zoo-reklamy na svém osobním automobilu. Je to další možná forma, jak nám můžete pomoci, další forma sponzoringu. Nabízíme proto pěkné samolepky (na pravé i levé dveře) dvou tučňáků nesoucích nápis "I love zoo", vytvořenou panem Michalem Cilhářem. Cena je 1.500 Kč za obě samolepky, v ceně je i případné odborné nalepení.
Nositele reklamy zveřejníme na našem webu, včetně fotografie. Jako první si reklamu objednala paní dr. Adamovičová z Prahy, děkujeme!
V případě zájmu nás kontaktujte na čísle 296112230 nebo mailem na pr@zoopraha.cz.
Těšíme se na spolupráci!
Vít Kahle, tiskový mluvčí
10.9.2003
Auto s reklamou Zoo Praha dorazilo do Doveru a chystá se na dalekou cestu do Skotska.

Jak dále pomoci

19. května 2008 v 14:22 | zoo |  Benefice

Jak dále pomoci

Milí přátelé pražské zoo!
řada z Vás nám již pomohla finančně i fyzicky, především při odklízení následků povodní, a patří Vám za to náš srdečný dík!
Nyní můžete dále přispět na obnovu naší zoo zakoupením některých z následujících benefičních artiklů:
- benefiční trička se zvířecími motivy od Michala Cihláře
- povodňové vydání časopisu Trojský koník s unikátními fotografiemi z evakuace zvířat a poutavými reportážemi
- povodňové samolepky v hodnotě 20 - 50 - 100 Kč
- knihy, kalendáře
- zakoupením samolepky na auto - NOVINKA! (více v článku "Jezdící reklama")
Kde lze zboží zakoupit? Klikněte na Seznam prodejních míst.
Nejlépe nám však pomůžete svou návštěvou!

Povodňové odchody

19. května 2008 v 14:20 | zoo |  Články

Povodňové odchody

Odchody, deponace a návraty
Během povodně bylo evakuováno více než 1000 zvířat, mnohá z nich putovala do jiných zoo. Některá se vrátila záhy, jiná později, jsou i taková, která se do Prahy nevrátí vůbec.
Zoo Dvůr Králové n. L.
1,3 gorila nížinná - jsou zatím v deponaci
1,1 tygr sumaterský - jsou zatím v deponaci
0,1,3 ústřičník velký - všichni jsou zpátky
4,1 orel bělohlavý - zatím se vrátil 1 samec
01 orel kamčatský (východní) - zatím je v deponaci
3,2,1 bažant malajský - všichni jsou zpátky
0,1 volavka stříbřitá modrá - je zpátky
Zoo Olomouc
6,0 lemur kata - všichni jsou zpátky
1,0 levhart mandžuský - zůstane v deponaci
5,6 kaloň pobřežní - zůstávají v deponaci
1,1 zoborožec tmavý - zůstávají v deponaci
1,1 argus okatý - oba jsou zpátky
1,1 turako bělobřichý- zůstávají v deponaci
1,1,1 holub dvoubarvý - všichni jsou zpátky
0,1 tabon oranžovonohý - je zpátky
1,1 holub chocholatý - jsou zpátky
Zoo Lešná
1,1 tygr ussurijský - zůstávají v deponaci
1,2 ořešník kropenatý - všichni jsou zpátky
1,1 jeřáb panenský - oba jsou zpátky
1,1 holub krvavý - oba jsou zpátky
2,2 majna Rothschildova - všichni jsou zpátky
0,1 holub bronzovokřídlý - je zpátky
Zoo Liberec
1,1 levhart mandžuský - zůstávají v deponaci
0,0,1 puštík obecný - zůstává v deponaci
6,4 puštík bělavý - všichni jsou zpátky
4,4,5 sovice krahujová - všechny jsou zpátky
2,2,6 sova pálená - zatím se vrátil pár
Zoo Brno
1,1 jaguár - zůstávají v deponaci
1,1 seriema rudozobá - obě jsou zpátky
1,1 kondor krocanovitý - oba jsou zpátky
2,0 dlask zlatohřbetý - oba jsou zpátky
1,1 mandelík hajní - oba jsou zpátky
1,1 krkravec velký - oba jsou zpátky
0,1 datel černý - je zpátky
1,1 sojkovec černohrdlý - oba jsou zpátky
1,3 majna Rothschildova - všechny jsou zpátky
1,0 křivka velká - je zpátky
0,0,1 kardionál rudokápový - je zpátky
4,3,6 kolpík bílý - jsou zpátky
2,0,1 špaček tlustozobý - jsou zpátky
1,1 tetřev hlušec - jsou zpátky
0,1 perlák červenožlutý - je zpátky
1,4 drozd tmavý - jsou zpátky
1,1 drozd oranžovohlavý - jsou zpátky
1,0 sojka zelenavá (s. inka) - je zpátky
1,1 timálie Robinsonova - jsou zpátky
1,3 leguán nosorohý - zůstávají v deponaci
0,0,1 chameleon Mellerův - zůstává v deponaci
1,0 leguán kubánský - zůstává v deponaci
0,0,6 krajta tygrovitá - zůstávají v deponaci
Zoo Plzeň
0,1 holub břidlicový - zůstává v deponaci
2,2 husa malá - jsou zpátky
1,1 pižmovka bělokřídlá - jsou zpátky
2,1 čáp bílý - jsou zpátky
0,0,1 čáp černý - je zpátky
0,1 holub černobronzový - zůstává v deponaci
0,0,4 bažant lesklý - jsou zpátky
2,0 nesyt africký - jsou zpátky
0,0,1 kvakoš noční - je zpátky
2,2 pelikán ssp. - jsou zpátky
0,1 puštík bradatý - je zpátky
0,1 puštík bělavý - je zpátky
1,1 tetřívek obecný - jsou zpátky
3,2 hroznýšovec kubánský - zůstávají v deponaci
0,0,5 krajta tygrovitá - zůstávají v deponaci
1,0 varan mangrovový - zůstává v deponaci
0,1 varan novoguinejský - zůstává v deponaci
Zoo Ústí n. L.
1,1 levhart mandžuský - zůstávají v deponaci
1,1 levhart obláčkový - zůstávají v deponaci
1,0 orangutan - zůstává v deponaci
1,1 krajta tygrovitá - zůstávají v deponaci
1,0 varan mangrovový - zůstává v deponaci
0,0,5 orlície bornejská - zůstávají v deponaci
Zoo Ostrava
1,1 sup hnědý - zůstávají v deponaci
0,1 bažant tibetský - zůstává v deponaci
1,1 orlosup bradatý - zůstávají v deponaci
0,1 sup bělohlavý - zůstává v deponaci
1,1 bažant lesklý - zůstávají v deponaci
2,2 bažant Edwardsův - zůstávají v deponaci
1,0 tetřívek obecný - zůstává v deponaci
Zoo Jihlava
0,0,5 orlície bornejská - zůstávají v deponaci
Zoo Opole (Polsko)
1,1 nosorožec tuponosý - zůstanou v deponaci
Soukromý chov
0,1 leguán nosorohý - zůstává v deponaci
1,0 leguán kubánský - zůstává v deponaci

Osud jednoho lachtana

19. května 2008 v 14:19 | zoo |  Články

Osud jednoho lachtana

V pohnutých událostech posledních dnů vyvolal dosti značný ohlas únik lachtanů z pražské zoologické zahrady. Došlo dokonce k různým obviněním, jakož i k pokusům o návod, jak se mělo postupovat. Domnívám se, že mohu na základě svých zkušeností uvedené události komentovat, čímž se zároveň pokusím o korekci již propuklých emocí.
Podle vyjádření ředitele pražské Zoo pana doktora Fejka očekávali v zahradě daleko menší vzedmutí vltavské hladiny, než k jakému později skutečně došlo. Za tohoto předpokladu byla tedy reálná naděje, že voda nezaplaví lachtaní areál, nacházející se v jednom z nejvyšších míst spodní části Zoo. Když potom hladina Vltavy dramaticky stoupla, představovalo vypuštění zvířat do bazénu jediný reálný a rychlý způsob, jak lachtanům zachránit život. Stalo se tak i za cenu jejich úniku do rozvodněné řeky. Pokud by totiž lachtani zůstali uzavření ve svém pavilónku, ve vodě, která by stoupla ke stropu ubikace, nutně by se utopili. Ploutvonožci, ke kterým lachtani náleží, jsou savci a jako takoví dýchají pouze vzdušný kyslík. Při potápění sice dokáží zatajit dech na značně dlouhou dobu, v krajním případě až na 30 minut, což by jim v dané situaci ani zdaleka nestačilo. Výskyt lachtanů v řece také nepředstavuje na rozdíl od jiných zvířat prakticky žádné riziko pro lidskou populaci.
Lachtani se tedy dostali ze svého bazénu do Vltavy. Tato situace je nijak zvlášť neohrožovala. Lachtani jsou výborní plavci, schopní se vyhnout plovoucím předmětům. Disponují dokonce určitým způsobem echolokace, takže se orientují i v kalné vodě. V přírodě se také převážnou část roku zdržují na širém moři a na souš vůbec nevystupují. Proti chladu je chrání vrstva podkožního tuku, takže ani prochladnutí jim v dané situaci nehrozilo.
Sladkovodní ryby sice lachtani nežerou, ale vydrží značně dlouho hladovět. V období, kdy v přírodě línají, vůbec nechodí do vody a tím ani nepřijímají potravu po dobu několika týdnů. V ústecké Zoo nejedli lachtani tři týdny, když nebyli spokojeni s chutí nabízených sleďů, aniž to jakkoli ovlivnilo jejich zdravotní stav. Nedostatek potravy jim tedy nijak podstatně uškodit nemohl.
Manipulace s lachtany rozhodně není jednoduchá. V zoologické systematice ploutvonožci patří k vodním šelmám a jako takové vlastní ostrý chrup, schopný bezpečně udržet i kluzké ryby. Rozhodně ho neváhají při skutečném i domnělém nebezpečí použít. Lachtani jsou překvapivě silní. Při několika pokusech o jejich manuální fixaci jsme dokonce s údivem zjistili, že ke znehybnění lachtana je zapotřebí více lidí, než se k němu vejde. Šlo přitom o akce na suché zemi, v boxu, kde zvíře nemělo velký prostor pro manévrování a kde jsme zákrok mohli předem připravit a načasovat. Odchyt lachtana ve volné vodě do sítě či jiného mechanického zařízení je iluzorní záležitost a její eventuální úspěšnost leží v oblasti promile. Pokus o manuální odchyt by okamžitě vedl k pokousání aktérů, nehledě k nemožnosti silné a kluzké zvíře v rukou udržet.
Objevily se návrhy na případnou narkotizaci zvířat, vycházející z obecně rozšířeného názoru o okamžitém účinku narkotika. Tuto fikci je možno občas shlédnout v dobrodružném filmu. Nutno dodat, že je falešná, nicméně se neustále opakující. Žádné narkotikum neúčinkuje ihned. Působení těch nejrychlejších nastává za tři až pět minut po aplikaci za předpokladu, že se látka dostala do dobře prokrveného svalu. Pokud byla aplikována do podkožního tuku, což by se u lachtana stalo velice snadno, účinek nastupuje za několik desítek minut, případně žádaný efekt nenastane vůbec. Prakticky to znamená, že se zvíře po obdržení dávky narkotika vzdálí několik set metrů daleko než léčivo začne působit. V našem případě pod vodou, tedy neznámým směrem na neznámou vzdálenost. V této situaci ho zastihne nastupující obluzení, takže se lachtan s největší pravděpodobností již vůbec nevynoří a tiše a hladce se utopí.
Narkotizace ploutvonožců je navíc poměrně riziková záležitost díky jejich výměně látkové, specializované právě na dlouhý pobyt pod vodou. Uspání lachtana je postup až poslední volby i v zoologické zahradě, kde je možné zákrok pečlivě připravit a provádět na suchu.
Shrneme-li uvedené skutečnosti, nová situace, byť značně extrémní a pro lachtany nezvyklá je na životě akutně neohrožovala. Bylo možné reálně předpokládat po opadnutí vody vyhledání zvířat a navázání kontaktu s nimi. Lachtan je zvíře v naší přírodě přece jen exotické a tudíž těžko přehlédnutelné. Potom by následovalo udržení zvířat na jednom místě pravidelnou nabídkou potravy, vybudování odchytového zařízení a nalákání lachtanů do něj. Tento postup je sice zdánlivě zdlouhavý, nicméně reálný a pro zvířata maximálně šetrný.
V rámci záchranných akcí došlo však k jiným událostem. Byly logické, dobře míněné, pochopitelné, ale pravděpodobně nepředstavovaly nejideálnější řešení. Navíc zvířata i uvnitř určitého druhu reagují různě. Psychosomatické typy, známé u lidí existují i u nich. Rozhodně zvířata nejsou uniformní tvorové, jak si mnozí mylně představují. Stejná hladina stresu nepředstavuje pro jedno individuum zjevné riziko, zatímco druhé se ocitne na hranici ohrožení života. Toto pravděpodobně nastalo i u uniklých lachtanů. První samice zůstala v areálu Zoo a odchytli ji pracovníci zahrady. Druhou chytili hasiči za okolností, které označil jeden z aktérů akce za dramatické a přesto nedošlo k podstatné změně jejího zdravotního stavu. Třetí samice byla nalezena na souši a zajistili jí přivolaní ošetřovatelé. Dá se soudit na jejich profesionální přístup. Nejdéle zůstal na útěku samec Gaston. I on nakonec dobrovolně skončil na suché zemi a byl posléze fixován v jakémsi kontejneru. V rámci improvizace nelze uvedenému postupu nic podstatného vytknout, přesto zvíře posléze uhynulo. Pitva neodhalila žádné zranění. Je nanejvýš pravděpodobné, že se Gaston nedovedl se vzniklou situací vyrovnat. Zatížení jeho organizmu se stále stupňovalo, až došlo ke zhroucení metabolizmu následkem stresu, který může vést k totálnímu vyčerpání stejně, jako fyzické strádání. Není podstatné, zda zvíře vyhlíží zdánlivě klidně. Absenci razantní obrany lze dokonce posuzovat jako jeden z prvních stresových projevů. Obviňovat jakoukoli osobu ze souvislosti s úhynem Gastona mi připadá značně neuvážené.
Smělost vyslovit předešlou úvahu mi dovoluje praxe veterinárního lékaře v zoologické zahradě, dlouhá dvacet pět let, včetně patnáctiletého chovu lachtanů. Doufám, že pomůže k pochopení smutné, nicméně vysvětlitelné situace.
MVDr. Petr Skalka

Drama v pavilonu slonů

19. května 2008 v 14:18 | zoo |  Články

Drama v pavilonu slonů

Nosorožci
Jakmile byly přestěhovány kočkovité šelmy, bylo nutné rozhodnout, co s dalšími velkými savci v dolní části zoologické zahrady. Nosorožci v té době stáli doslova na prahu povodně, a tak se začalo s jejich evakuací. Nejprve veterinář uspal samici Pongolu zvanou po domácku Betty, kterou hned naložil autojeřáb na nákladní auto. Samec Patrys celou proceduru sledoval se značnou nedůvěrou a držel se opodál. Nakonec musel být nastřelen dvakrát a pak si lehl tak nešikovně, že měl hlavu ve vodě. Proto mu ji bylo zapotřebí podložit, aby se neutopil dřív, než budou upevněny popruhy. Ani pak nedovolil svým zachráncům klidné vydechnutí, protože se v závěsu začal naklánět a vypadalo to, že se po hlavě opět zřítí. Naštěstí se tak nestalo a Patrys (jemuž chovatelé říkají po domácku Pidlis) i s Betty putovali do Afrického domu. Tam zůstali do dalšího čtvrtka, kdy opět podstoupili uspávání a naložení do beden, v nichž odcestovali na neurčitou dobu do polské zoo v Opole. Tam měli smutné zkušenosti z povodně v roce 1997, kdy byla jejich zoo zasažena vodou , jíž padlo za oběť několik velkých zvířat.

Slonice

Mezitím voda stoupala ve výběhu slona Kadíry a začala zaplavovat i vyvýšený výběh slonů. Výpadek elektřiny způsobil, že vrata slonic z pavilonu do výběhu zůstala otevřená. Právě vraty do výběhu slonic sem zřejmě vplavala hrošice Lentilka. Jak ona tak i slonice byly z neočekávané situace nervózní, a tak se stala prvořadým úkolem evakuace Gulab, Shanti a Sabi do bezpečí. Evakuace slonic začala primárně kvůli stoupající vodě. Všechny byly už neklidné, vždyť nejenže stály ve vodě a navíc jim hrozil hroch, s nímž se nikdy dříve nesetkaly, ale ještě k tomu byl narušen jejich obvyklý denní rituál. Místo klidného odpočinku byly nuceny odejít a všude kolem byla spousta cizích lidí. Gulab se rozhodla nebýt nic dlužná své tvrdohlavé povaze a vydala se do zoo. Nejprve zamířila do vody, pak se obrátila k východu a nakonec si obešla kus zahrady. Pak si dala říct a nechala se i se svými dvěma kamarádkami uvázat u blízkých stromů. Už v noci na středu dosahovala voda i sem, a tak slonice putovaly výš, před výběh pand červených. Všichni "slonaři" se u nich střídali nepřetržitě až do soboty, kdy se mohly vrátit do svého výběhu.

Kadíra

Kadíra přišel do pražské zoo ze Srí Lanky jako dar československé vládě. Bylo mu něco přes dva roky a bylo to roztomilé, chlupaté mimino. Bohužel se u něj začala už v sedmi letech projevovat nepřívětivá povaha. Tehdy poprvé napadl člověka a pak to zopakoval ještě třikrát. Nezbylo nic jiného, než vybudovat pro Kadíru zvláštní výběh i stáj a přizpůsobit režim tak, aby s ním lidé nepřišli do styku. Kadíra si svou nechuť k lidem podržel a čím byl starší, tím byl nebezpečnější. Zkusili jsme k němu pustit slonici Shanti a nejen že ji nenapadnul, zpočátku se jí dokonce tak trochu bál. Bohužel Kadíra nevěděl, co si se slonicí počít. Nikdy neměl možnost pozorovat chování ostatních slonů. Jeho kariéra zakladatele rodu narazila na další potíže. Když byly v plném proudu náročné přípravy na umělé oplodnění, zjistili veterináři, že Shanti má na děloze myoma cysty ve vaječnících a nemůže mít mládě. Následovala složitá výměna informací s jinými zoologickými zahradami a příští rok měl být Kadíra deponován do španělské zoo. Plány ale naráz zlikvidovala povodeň.
Zpočátku uvítal Kadíra vodu jako příjemné osvěžení. Studená voda ale neúprosně stoupala a se zvedající se hladinou si po mnoho hodin lámal tým odborníků hlavu, jak Kadírovi pomoci.
První varianta: Kadíru veterinář uspí a vrtulník ho vyzvedne. Narazila hned na dva problémy. Jednak by žádný vrtulník neuzvedl kolos vážící téměř 6 tun určitě šest?, jednak by si nikdo nevěděl rady, kam s agresivním slonem. V žádné české zoo neexistuje přepravní bedna tak silná, aby ji slon nerozbil. Její výroba by při tom zabrala několik dní. V českých zoo není ani k dispozici volný výběh pro sloního samce. Maximální možná doba uspání slona je navíc pouze 1,5 hodiny - příliš krátko na procedeni manipulace. Pak zvíře uhyne v důsledku sbvé vlastní ohromné váhy, která tlačí na vnitřní orgány.
Druhá varianta: pyrotechnik odstřelí kus zdi mezi oběma sloními výběhy, aby se Kadíra dostal do vyvýšeného prostoru slonic. Záměr překazila Lentilka, která se tu objevila a pro lidi by znamenala vážnou hrozbu. Byl tu i další problém: pyrotechnici byli schopni zeď odstřelit pouze za vzniku takové tlakové vlny, která by ohrozila všechna zvířata kolem. Jak ostatně ukázaly další události, nebylo by to řešení definitivní, protože i ve výběhu slonic stoupla voda o tři metry.
Třetí varianta: z vrtulníku se do výběhu spustí panely nebo ploché kontejnery a vytvoří tak pro Kadíru vyvýšený ostrov. Ani to nebylo možné realizovat, a to ze dvou důvodů. Při stoupající vodě by se tak slon dostal vlastně na volný prostor a mohl by uplavat a navíc by musel být vrtulník v takové výšce, že by rozkyv na konci dlouhého lana znemožnil strefit se do malého prostoru.
Sloni plavou trochu jako korek. Nohy spustí dolů a nechají se nést, přičemž dýchají chobotem. Vydrží tak poměrně dlouho, ovšem ve vodě teplé přes dvacet stupňů. Kadíra se ocitnul ve vodě dosahující nanejvýš deseti stupňů a s vyhlídkou na mnohahodinové nedobrovolné plavání. Navečer už byl tak unavený a zřejmě i prochladlý, že mu dělalo potíže zvednout chobot a nadechnout se. Navíc hrozilo, že ho voda prostě z výběhu, jehož zdi už dávno nebylo vidět, odplaví. Blížící se noc těžké rozhodování urychlila. V půl osmé večer jsme museli trápení zvířete i hrozbu ohrožení lidí ukončit.

Hroši

Rychle stoupající voda překvapila v pavilonu pár hrošíků liberijských, kteří jsou sice příbuznými hrochů, ale raději se zdržují na souši než ve vodě. Stejně jako oni uvízla ve vodě čtyřletá hrošice Barborka, zatímco její otec Slávek povodeň přežil.
K největší tragédii došlo v úterý večer. Voda stoupla natolik, že spojila všechny venkovní výběhy v jediné jezero. Zůstal v něm slon Kadíra, který byl večer tak vysílený a voda ho vynášela tak vysoko, že nezbylo nic jiného než mu utrpení milosrdně zkrátit a kromě toho zabránit možnosti, že agresivní samec uplave a napadne každého člověka, na nějž narazí.
Už za úplné tmy musela být zastřelena i hrošice Lentilka, která byla prakticky na volné vodě a hrozilo nebezpečí, že nepozorovaně odplave do Vltavy a někoho zraní nebo dokonce zabije.
Hrdinou povodně se stal samec Slávek. Narodil se v roce 1984 v naší zoo a je výjimečný tím, že je galantní k samicím a ohleduplný k mláďatům. Když se Lentilce narodilo mimino, nemuseli jsme Slávka oddělovat, jak bývá nezbytné v jiných zoo. Často dával své partnerce přednost na schodech do bazénu a nikdy žádnému mláděti neublížil.
Po celou dobu povodně zůstal Slávek v pavilonu a naštěstí nenašel otevřené dveře ven. Voda ho vynesla do návštěvnického prostoru a nakonec i na manipulační ochoz nad stájemi zvířat. Ve čtvrtek však Slávek zmizel. Přes usilovné a často krkolomné pátrání ho nikdo v pavilonu nenašel a všichni ho považovali za ztraceného. O to větší bylo překvapení, když dva dobrovolní záchranáři vylámali otvor v kovových dveřích na ochozu pavilonu a zjistili, že Slávek uvíznul na zcela nečekaném místě. Při velké vodě zřejmě plaval v celém prostoru pavilonu a zamířil i nad stání slonů. U stropu je tam ochoz pro personál a právě za jeho hrazením Slávek po opadnutí vody zůstal. Vypadal sice apaticky, ale když se k němu chovatelé přiblížili, rozčileně po nich vystartoval. V pátek se Slávek dostal do opačné části pavilonu, na ochoz nad bývalou expozicí nosorožců. Podařilo se mu hlavou vyrazit okno a poněkud nesvůj sledoval dění venku. Jistě mu bylo divné, kam všichni zmizeli a proč mu nikdo nedá krmení.
Ihned se začalo pracovat na jeho záchraně. Pracovní ochoz je spojený s dalšími obslužnými chodbami a vede až k oknům, z nichž se před dvěma dny Slávek rozhlížel - nad vraty do výběhu nosorožců. Pomohla nám firma IPS Skanska. Nejprve se musel sbíječkou vylámat otvor dostatečně velký pro statného hrocha. Pak dělníci připravili šikmou rampu do výběhu. Nakonec se nechal Slávek celkem ochotně přehnat chodbami a pak sešel do bezpečí. U nosorožců hostoval několik dní, protože jeho vlastní bazén popraskal a bylo potřeba ho důkladně opravit. Nosorožci nemají ve výběhu bazén, a tak Slávka kropil hadicí každý, kdo šel právě kolem. První den hroch ani nejedl, ale už v noci dokázal hbitě přešplhat hrazení mezi oběma nosorožčími výběhy a dokázat, že mu zřejmě nic vážného není. Konečně ve čtvrtek nastal ten slavný den, kdy se mohl Slávek vrátit. Hasiči mu do bazénu napustili vodu a první, co hroch udělal, bylo pořádné napití. Když hladina vody v bazénu viditelně klesla, lehnul si Slávek a blaženě se ve vodě protahoval.

Lachtani na „výletě“

19. května 2008 v 14:17 | zoo |  Články

Lachtani na "výletě"

Před povodní obývalo expozici lachtanů pět zvířat: samec Gaston, samice Myška, Bára a Julinka a Julinčin tříměsíční syn Meloun. Protože malý sameček zkusil plavání teprve nedávno (malí lachtánci začínají plavat až ve dvou měsících věku), byl raději evakuován už v pondělí. Věděli jsme, že mu ani dvou či třídenní půst neublíží. Vždyť v přírodě máma běžně odplouvá na moře a loví třeba dva týdny, než se k svému potomku opět vrátí. Dospělí lachtani by měli pobyt ve vodě bez problémů zvládnout.
Už během noci na středu však postupně mizelo skleněné hrazení bazénu lachtanů i umělá skála. Přesto se lachtani vytrvale zdržovali ve svém známém teritoriu. Neúnavně plavali v jeho nejširší části a tichou nocí se neslo jen občasné zašplouchání a jejich odfukování. Teprve po deváté hodině ráno ve středu nastala změna. Vyhlídková lávka na východní straně bazénu se utrhla a přeplavala přes bazén přesně v dráze lachtanů. Tím je vyplašila a všechna čtyři zvířata se rozprchla.
Samice Bára se nejspíš zdržovala celou dobu poblíž a jakmile se situace zklidnila, vrátila do prostoru bazénu. Naproti tomu ostatní tři lachtani zmizeli. Gaston se nejprve zdržoval v zaplaveném výběhu slonic, ale už během čtvrtka odtud zmizel. Jeho 400 km dlouhá cesta je dobře známá, i když špatně interpretovaná. Lachtani, zvláště samci, jsou teritoriální zvířata. Zatímco se ve svém území cítí být pány, za jeho hranicemi sebevědomí ztrácejí a snaží se dostat pokud možno zpět. Gaston byl tedy nepochybně nervózní a neměl nejmenší chuť si užívat jakési podivné svobody, která pro něj znamenala ztrátu partnerek, špinavou vodu plnou nebezpečí a hladovku. Když uvážíme, jakým nástrahám musel unikat, je svým způsobem zázrak, že dokázal bez zjevných potíží doplavat až do Děčína. Tam se ho pokoušeli chytit naši kolegové z jiných zoo, ale zdravý lachtan je ve volné vodě prakticky nepolapitelný. Dokáže zadržet dech až na půl hodiny a ponořit se do hloubky 200 metrů. Svých schopností využije pokaždé, když spatří něco nepatřičného, například letící síť, s níž se nikdy předtím nesetkal.
Únava a druhotná infekce, ale hlavně trvalý stres se na organismu lachtaního samce podepsaly nesmazatelně. Projevilo se to záhy poté, kdy překročil česko-německou hranici. Skutečnost, že se nechal bez odporu chytit a zavřít do přepravky, svědčila o tom, že není v pořádku. Když pak přijeli naši chovatelé a jen ve dvou dokázali statného Gastona přesunout do transporty, slyšeli zvonit umíráček. Těsně před překročením hranic Gaston za svůj "výlet" zaplatil životem. Následná pitva a laboratorní testy potvrdili tušenou diagnózu: naprosté vyčerpání a známky těžkého stresu.
Nejkratší, třebaže neméně vyčerpávající cestu podnikla Julinka. Doplavala až do Kralup, kde uvízla pod mostem zamotaná do větví a dalších plavajících věcí. Chovatelé ji nemuseli chytat do sítě, stačilo se spustit hlavou dolů z mostu a vzít do náručí. Julinka se pak vrátila do zázemí medvědů baribalů, kteří se přestěhovali do ubikace tygrů ussurijských v horní části zoo. S napětím jsme čekali, zda Julinka po šoku neztratila mléko nebo zda dokonce mládě nazapudí. Měli proto oba připraveno oddělené apartmá, do něhož nebylo vidět. Ukázalo se, že Julinka je skvělá máma. Když chovatelky na tři dny Melouna zvážily, zjistily, že přibral a dohání, co se dá.
Den nato byla k baribalům přestěhována ze špinavé vody také Bára a do třetice se podařilo zachránit i Myšku. Voda ji odnesla do Dolních Beřkovic, kde uvízla na suchu u zdi zámecké zahrady. Hasiči ji tu zahradili žebříky a o jejím strachu svědčí i to, že stačila jednoho z nich kousnout. Nakonec se tedy připojila k Báře. Byla unavená a jedno oko měla zanícené. Chtěla hlavně odpočívat a zlostně štěkala na Báru, která by si nejraději hrála.
O týden později se Všechny samice i s malým Melounem mohly vrátit alespoň do vnitřních bazénů se slanou vodou. Uvítaly ji s nadšením a čistá voda pomohla i Myšce, jíž se oko výrazně zlepšilo. V sobotu, 30. srpna, byl napuštěn i venkovní bazén a čtyři lachtani mohli konečně ven.


Žirafa Rothschildova

18. května 2008 v 20:15 | zoo |  Savci

Žirafa Rothschildova

(Giraffa camelopardalis rothschildi)

A - Rothschild´s girrafe
N - Rothschildgirrafe

Třída: savci, Řád: sudokopytníci, Čeleď: žirafovití

Zeměpisné rozšíření: Afrika jižně od Sahary
vyhledávání: Afrika
Biotop: savana a buš
vyhledávání: travnaté území
Potrava: Listí a větve stromů, zřídka tráva. Dlouhý jazyk (až 50 cm) a husté sliny umožňují žirafám otrhávat listy i na trnitých větvích stromů a keřů.
vyhledávání: části rostlin
Rozměry: Výška v kohoutku 2,7-3,3 m, celková výška 4,5-5,8 m (rekord byl u samce vysokého téměř 7 m), délka ocasu 90-110 cm, hmotnost 700-1100 kg. Samice jsou o něco menší a okusují koruny stromů zdola, zatímco vyšší samci se živí shora, čímž dodávají korunám kapi
Rozmnožování: Samice je březí 14-16,5 měsíce a rodí 1 mládě ve stoje. Novorozeně je vysoké až 180 cm a už za půl hodiny se pokouší postavit.
Věk: 30-36 let
Zajímavosti: Je to nejvyšší savec, přesto má pouze 7 krčních obratlů jako většina ostatních druhů savců včetně člověka. Pohybuje se mimochodem, pohybuje tedy oběma nohama na jedné straně těla současně. Žirafa není němá, ale ozývá se jen zřídka. Při soubojích se samci přetlačují krkem, proti nepřátelům se však žirafa velice účinně brání kopáním zadníma nohama. Žirafy spí málo, během 24 hodin jen asi 20 minut, jinak odpočívají ve stoje. V zoo, kde se cítí bezpečně, si lehají mnohem častěji než v přírodě.
Kde ho najdete: Skupina žiraf vedená samcem Šimonem se v létě 2001 přestěhovala do nového pavilonu zvaného Africký dům, jenž je situován za silnicí a je spojen s pětihektarovým výběhem. Návštěvníci přecházejí po dřevěné lávce na terasu a do pavilonu. Dne 12. prosince 2001 se tu narodilo vůbec první mládě - sameček Simon. Od 26. června 2003 chodí skupina žiraf do velkého výběhu, kde je uvidíte celé léto.

Fotogalerie
spící mládě

Zubr

18. května 2008 v 20:11 | zoo |  Savci

Zubr

(Bison bonasus)

A - European bion
N - Wisent

Třída: savci, Řád: sudokopytníci, Čeleď: turovití

Zeměpisné rozšíření: v přírodě již nežije, pouze v rezervacích (např. Bialowiežský les)
vyhledávání: Evropa
Biotop: souvislé lesy mírného pásma
vyhledávání: listnatý a smíšený les
Potrava: listy, pupeny, kůra, tráva
vyhledávání: části rostlin
Rozměry: délka těla 2,5-3,5 m, délka ocasu 60-80 cm, výška v kohoutku 1,8-2 m, hmotnost 350-1350 kg
Rozmnožování: Samice je březí 260-270 dní a rodí 1 mládě.
Věk: 22-40 let
Zajímavosti: Zubr vymizel z přírody v souvislosti s rozsáhlým kácením lesů. Podařilo se ho zachránit síky práci dr. Erny Mohrové, která zorganizovala chovnou skupinu. Je zařazen na listině ohrožených druhů IUCN a pražská zoo je zapojena do chovného programu EEP.
Kde ho najdete: v horní části zoo

Fotogalerie

Zebra Grévyho

18. května 2008 v 20:07 | zoo |  Savci

Zebra Grévyho

(Equus grevyi)

A - Grevy´s zebra
N - Grevyzebra

Třída: savci, Řád: lichokopytníci, Čeleď: zebrovití

Zeměpisné rozšíření: Afrika jižně od Sahary
vyhledávání: Afrika
Biotop: křovinaté stepi
vyhledávání: travnaté území
Potrava: tráva
vyhledávání: části rostlin
Rozměry: délka těla 250-300 cm, délka ocasu 40-75 cm, výška v kohoutku 140-160 cm, hmotnost 350-430 kg
Rozmnožování: Po 390 dnech březosti rodí samice 1 mládě, které saje asi 6 měsíců.
Věk: 25-35 let
Zajímavosti: Je největším druhem zebry, na rozdíl od ostatních druhů zeber hýká podobně jako osel. Typické jsou pro ni kulaté boltce a husté pruhování sahající až na nohy. Pojmenovaná je podle francouzského prezidenta Julese Grévyho (1882). Je zařazena v Červené knize ohrožených druhů zvířat IUCN.
Kde ho najdete: v samostatném výběhu v horní části areálu

Fotogalerie

Wapiti manitobský

18. května 2008 v 20:05 | zoo |  Savci

Wapiti manitobský

(Cervus (elaphus) manitobensis)

A - Wapiti
N - Wapiti

Třída: savci, Řád: sudokopytníci, Čeleď: jelenovití

Zeměpisné rozšíření: střední Kanada
vyhledávání: Severní Amerika
Biotop: jehličnaté i smíšené lesy, i horské
vyhledávání: hory, listnatý a smíšený les
Potrava: tráva, listí, jehličí, větvičky, kůra stromů
vyhledávání: části rostlin
Rozměry: délka těla až 250 cm, výška v kohoutku 150 cm, hmotnost samců až 450 kg, samic 150 kg
Rozmnožování: Samice rodí po zhruba 34 týdnech březosti jedno mládě, které kojí až 12 měsíců.
Věk: Dožívá se 15-20 let.
Zajímavosti: Je to největší podruh jelena lesního. V posledních letech je zatlačován výš do hor, kde nenachází dostatek potravy, a některé poddruhy již byly vyhubeny nebo jsou kriticky ohrožené.
Kde ho najdete: V horní části areálu v nově upravené expozici zvané Severský les.

Fotogalerie

Vydra severoamerická

18. května 2008 v 20:05 | zoo |  Savci

Vydra severoamerická

(Lutra canadensis)

A - Canadian river otter
N - Nordamerikanische fischotter

Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: kunovití

Zeměpisné rozšíření: Severní Amerika od střední Kanady po jih USA
vyhledávání: Severní Amerika
Biotop: jezera, řeky, bažiny, skalnatá mořská pobřeží
vyhledávání: sladké vody
Potrava: ryby, obojživelníci, korýši
vyhledávání:
Rozměry: délka těla 66-107 cm, délka ocasu 30-40 cm, hmotnost 8-12 kg
Rozmnožování: Na rozdíl od vydry říční zůstává vajíčko po oplození a počátečním rýhování v děloze samice až 8 měsíců v klidu než dojde k normálnímu vývoji. Tomuto jevu říkáme utajená březost, celková doba březosti je tak 10-12 měsíců; samička rodí 1-5 mláďat, která kojí 4 měsíce.
Věk: ?
Zajímavosti: Je často chována na farmách, z našeho páru pochází samička od chovatele z Louisiany, sameček ze zoo v Basileji.
Kde ho najdete: Ve výběhu ve střední části zoo

Fotogalerie

Voduška červená

18. května 2008 v 20:03 | zoo |  Savci

Voduška červená

(Kobus leche)

A - Lechwe
N - Litschi-Moorantelope

Třída: savci, Řád: sudokopytníci, Čeleď: turovití

Zeměpisné rozšíření: ostrůvkovitě jižní a střední Afrika
vyhledávání: Afrika
Biotop: podmáčené savany, bažiny, okolí řek a jezer
vyhledávání: travnaté území,
Potrava: vodní byliny, výhonky, pupeny
vyhledávání: části rostlin
Rozměry: délka těla 130-180 cm, délka ocasu 30-45 cm, výška v kohoutku 80-110 cm, hmotnost 50-90 kg
Rozmnožování: Samice je březí 225 dní a rodí 1 mládě.
Věk: 10-15 let
Zajímavosti: Žije v různě početných stádech bez přísné společenské hierarchie. Většinu času tráví v mělké vodě. V důsledku vysušování mokřadů mnohde vymizela a je zapsána v seznamu ohrožených druhů IUCN. Pražská zoo je členem chovného programu EEP.
Kde ho najdete: v Africkém panoramatu

Fotogalerie

Voduška abok

18. května 2008 v 20:02 | zoo |  Savci

Voduška abok

(Kobus megaceros)

A - Nile lechwe
N - Weissnacken-Moorantilope

Třída: savci, Řád: sudokopytníci, Čeleď: turovití

Zeměpisné rozšíření: východní Afrika
vyhledávání: Afrika
Biotop: záplavové nížiny v okolí Bílého Nilu
vyhledávání: travnaté území
Potrava: vodní rostliny, tráva, výhonky, pupeny
vyhledávání: části rostlin
Rozměry: hmotnost 60-120 kg, délka těla 130-180 cm, délka ocasu 45-50 cm, výška v kohoutku 80-110 cm
Rozmnožování: Samice je březí 240 dní a rodí 1 mládě.
Věk: ?
Zajímavosti: Samci jsou čokoládově hnědí a mají lyrovité rohy, samice jsou hnědavé a bezrohé. Dlouhá kopyta usnadňují pohyb v bažinaté půdě. Žijí v samostatných samčích a samičích stádech, tvořených až 50 jedinci. V důsledku lovu a přeměny krajiny patří k ohroženým druhům.
Kde ho najdete: ve výběhu antilop v horní části zoo

Fotogalerie

Vlk hřivnatý

18. května 2008 v 19:59 | zoo |  Savci

Vlk hřivnatý

(Chrysocyon brachyurus)

A - Maned wolf
N - Mähnenwolf

Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: psovití

Zeměpisné rozšíření: střední Jižní Amerika
vyhledávání: Jižní Amerika
Biotop: pampa, okraje lesů
vyhledávání: listnatý a smíšený les, travnaté území
Potrava: malí obratlovci, bezobratlí, plody
vyhledávání: rostliny i živočichové
Rozměry: délka těla 95-107 cm, délka ocasu 35-49 cm, výška v kohoutku 70-90 cm, hmotnost 20-25 kg
Rozmnožování: Samice je březí 62-66 dní a rodí 1-5 mládat, která mají téměř černé zbarvení a jen špičku ocásku bílou.
Věk: až 16 let
Zajímavosti: Nápadně vysoké nohy jsou přizpůsobením k životu v travnatém prostředí. Je mimochodník. Žije samotářsky nebo v párech. V důsledku rozorávání pampy je na mnoha místech ohrožen a je zařazen na listinu ohrožených druhů IUCN. Pražská zoo se podílí na jeho záchranném chovu EEP.
Kde ho najdete: v horní části zoo

Fotogalerie

Vlk eurasijský

18. května 2008 v 19:58 | zoo |  Savci

Vlk eurasijský

(Canis lupus lupus)

A - European wolf
N - Europäisch-Asiatische Wolf

Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: psovití

Zeměpisné rozšíření: Kdysi souvisle v Evropě a Asii, dnes na mnoha místech vyhuben.
vyhledávání: Asie, Evropa
Biotop: Je velmi přizpůsobivý různým prostředím - obývá lesnatou krajinu i holé pláně tundry.
vyhledávání: tundra, jehličnatý les, listnatý a smíšený les
Potrava: Loví velké kopytníky i drobné hlodavce, nepohrdne ani plody či odpadky.
vyhledávání: zdechliny, živá kořist
Rozměry: délka těla 100-160 cm, délka ocasu 30-50 cm, výška v kohoutku do 100 cm, hmotnost 30-80 kg
Rozmnožování: Samice rodí po 61-63 dnech březosti 4-7 mláďat o hmotnosti 300-500 g. Přivádí je na svět v brlohu, jeskyni nebo pod skalnatým převisem. O mláďata se starají oba rodiče a později jim pomáhají všichni členové smečky.
Věk: V přírodě se dožívají 10 let, v péči zoologických zahrad až 20 let.
Zajímavosti: Je jedním z poddruhů vlka obecného, který se vyskytuje v různém vybarvení od šedobílé po černou a vyskytuje se v nejrůznějším prostředí v Evropě, Asii a Severní Americe.
Kde ho najdete: V nově vybudovaném prostorném výběhu v horní části zoo žije rodičovský pár, samec Lobo a samice Boja. Na jaře 2002 se narodila první mláďata.

Fotogalerie